Wavelength
Středa, 17 říjen, 2007 v 22:58. Autor ozzy666
Wavelength je nenápadný nízkorozpočtový film producenta a scénáristy Mika Graye, nominovaného 10 let před tím na Oscara za scénář k dramatu Čínský syndrom (1973). Své schopnosti se mu podařilo zúročit i v tomto pozitivně laděném sci-fi ze staré školy o hodných mimozemšťanech. Neprezentuje zde žádnou originální zápletkou, a tak trochu se ústřední myšlenkou podobá Spielbergovu E.T. – Mimozemšťanovi, ale na rozdíl od něj nelze Wavelength označit za rodinnou zábavu. Není kýčovitý, přehnaně sladkobolný a ani jednou se vněm nenaznačí, že rodina je základ státu.
Nevlastní bratr Davida Carradina, Robert, v něm představuje mladíka Bobbyho, který se v klubu, kde hraje na kytaru seznámí s dívkou jménem Iris. Dají se dohromady a začnou spolu chodit. Bobby si žije na vysoké noze, jezdí ve sportovním kabrioletu a bydlí ve vile v tiché zelené čtvrti. Nikdo by nehádal, že nedaleko jeho obydlí stojí už léta zavřený a zjevně nepoužívaný vojenský objekt. Z tohoto objektu však začne citlivá Iris "slyšet" volání o pomoc. Nejprve myslí, že má halucinace, ale nakonec přemluví Bobyho, aby se šli na nenápadné budovy obehnané plotem podívat zblízka.
Protože jsou zvědaví, vlezou dovnitř větrací šachtou a Iris začne slyšet volání ještě silněji. Jejich přítomnost brzy neujde armádě, která zde provádí pokusy se čtyřmi zbědovanými mimozemšťany, které našla v havarované kosmické lodi. Věznitelé se snaží dívku využít ke komunikaci, ale protože se jim situace rychle vymyká z rukou a vojáci i členové výzkumného týmu začnou z nevysvětlitelných příčin umírat, rozhodnou se podzemní laboratoře zavalit kamením a zalít betonem. Včetně živých mimozemšťanů, Bobbyho a Iris...
Film je většinou snímán z ruky, a to způsobem, jenž v divákovi vyvolává dojem bezprostřední přítomnosti v centru dění. Je osvěžující vnímat dokumentární kameru v její prapůvodní podstatě, tedy nikoli jako samoúčelně nečitelnou a nervozně rozkomíhanou. Určitě se vám nestane, že se budete muset při dialozích dívat na půlku hercovy boty nebo detail jeho ucha vzhůru nohama. (Kameraman Paul Goldsmith je držitelem Emmy v kategorii dokumentu.) Autentickému vyznění rovněž pomohlo natáčení v reálném prostředí a ne v umělých studiových kulisách. Vesměs neznámí herci se chovají přirozeně, snad až na Roberta Carradina, jehož postava na druhé straně vyžaduje, aby zprvu působil jako protivný dement. Na závěr si ještě připomeňme, že hudbu složila německá elektrokapela Tangerine Dream.
rok: 1983
režie: Mike Gray, hrají: Robert Carradine, Cherie Currie
imdb: www.imdb.com/title/tt0086571/
hodnocení: 1 pakár z 5
Rubrika Recenze