Sacha Baron Cohen (Ali G, Borat & Bruno)
Pondělí, 30 říjen, 2006 v 21:33. Autor ozzy666
Kazachstán je dnes mnohem civilizovanější než dřív. Ženy mohou jezdit uvnitř autobusu a homosexuálové už nemusejí nosit modrý klobouk.
Ali G, Borat a Bruno, to jsou originální a velmi švihlé osobnosti komika Sachy Barona Cohena, který přes britský televizní Channel 4 a kanál americké kabelové televize HBO, konečně dorazil až k nám. Nejprve do videopůjčoven se svým prvním dlouhometrážním filmem Ali G Indahouse, a nyní i s úplně čerstvou a ve své domovině netrpělivě očekávanou komedií Borat.
Americké víno je podobné kazašskému, jen se nevyrábí z kvašené koňské moči.
Sacha Baron Cohen se narodil 13. října 1971 ve městě Staines v hrabství Surrey. Ač převtělen do svých postaviček může působit jako primitiv, vystudoval dějiny na slavné Cambridgeské universitě. Zde se také věnoval herectví. Později, v roce 1994, když Channel 4 plánoval nahradit provokativní seriál The Word něčím novým, stejně peprným, poslal Sacha do televize kazetu s komickým skečem, kde představuje fiktivního televizního reportéra z Albánie. Tehdy to sice nevyšlo, ale jeden z producentů si jej zapamatoval, což stačilo k tomu, aby se o několik let později mohl Ali G objevit v zábavném pořadu The Eleven O'Clock Show. Jeho vlastní Da Ali G Show se začala vysílat v roce 2000 a hned vyhrála cenu pro nejlepší komediální sérii. Její součástí se staly i postavy Borata a Bruna. Cohenova popularita stoupala – nebo spíš popularita jeho postav, protože spousta nezasvěcených měla dojem, že Ali G skutečně existuje a v TV prostě jen tak blbne (třeba se Zdeněk Izer taky jmenuje úplně jinak, a je absolventem prestižní univerzity). Rok 2002 přinesl divákům již zmíněný film Ali G Indahouse, který v Británii sice zaznamenal slušný úspěch, ale ten rozhodně nepřekročil ani kanál La Manche ani Atlantik. Nicméně o Cohenovu vydařenou show projevilo zájem HBO, a tak se štáb v roce 2003 přesunul do Ameriky, kde jednak čerpal z nápadů předvedených už na Channelu 4, a také přišel s některými novými. Britská – a jednoznačně lepší – část obsahuje 5 dílů, americká se prozatím dočkala 13 dílů.
Každý Angličan musí mít nějakého koníčka. Někdo sbírá známky, ale největší zábava je zabíjet zvířátka brokovnicí nebo je nechat roztrhat psy.
O čem vlastně Da Ali G Show je? Co je na ní tak úžasného, že se stala de facto fenoménem? Cohenův humor je postaven na interakci fiktivní, výstřední či jinak divné osobnosti s osobou reálnou, často známou nebo nějak veřejně činnou. Jedná se tedy o formu jakéhosi poloimprovizovaného talk-show nebo reportáže. Sacha a jeho štáb si berou na mušku nejen policejního šéfa pro kontrolu drog, pornohvězdu Jennu Jameson nebo Mohameda Al-Fayeda, ale i obyčejného průvodce v hornickém muzeu, členy amatérského divadelního souboru nebo lektorkou welštiny. Podstatné je, že se Cohenova postava nikdy nechová normálně, resp. chová se na samé hranici normálnosti. Dotyčná oběť nikdy neví a zpravidla ani nepozná, že jde o hru. Proto bylo pro Cohena a jeho tvůrčí tým důležité vymyslet takové charaktery, u nichž nebude divné chování podezřelé. Takové typy, u nichž – díky našemu stereotypnímu uvažování a předsudkům – odlišné chování sami očekáváme. Tak vznikl Ali G, bílý hip-hoper, u něhož nepřekvapí, že není zrovna jaderný fyzik a že si plete výrazy jako "Youth-in-Asia" a "Euthanasia", "lesbický" a "feministický", "anthrax" a "Tampax". Chování kazašského reportéra Borata Sagdějeva lze zase omluvit rozdílností kultur a nižší inteligencí kohokoli, kdo žije mimo "Západ", a u rakouského módního novináře Bruna odhadneme jeho způsoby už proto, že je gay. Celý filmový štáb přitom hraje s ním. Krčí rameny a tváří se, jako by říkal ano, je to magor, ale my za to nemůžeme, nás si jen najal.
V USA je demokracie jiná než v Kazachstánu. Žena volit smí, ale kůň ne.
Některé reportáže a rozhovory jsou nezávazně legrační a celkem o nic vážného v nich nejde, jindy se Cohenovi (hlavně Boratovi) daří dostat ze svých obětí věci, které by normálně na kameru neřekli (jako třeba reverend, republikánský kandidát, který prohlásil, že Židi přijdou do pekla). Spontánně tak odhaluje omezenost běžných lidí, jimž přijdou nesmysly, které hlásají, dokonale rozumné, logické a správné. Na celé věci je sympatické, že se Cohen v podstatě nesnaží dělat z druhých hlupáky. Naopak, hlupáka dělá on ze sebe. Jeho humor je postaven na tom, jak ostatní na jeho nevhodné či neetické chování reagují. Výsledkem jsou přirozeně vtipné situace, vycházející z autentické lidské hlouposti a ignorantství.
Když se chcete oženit, nestačí jen jít k otci své vyvolená a vyměnit jí za 15 galonů insekticidu.
Cohen mistrně ponouká, takže se často dostává do střetu ne s konkrétním etnikem, náboženstvím nebo prostě se zastánci nějakého názoru, ale s úplně každým. Známé jsou jeho problémy s židovskými organizacemi (ač sám je Žid), s Kazachstánem a nově s Romy. Což je zvláštní, neboť jeho humor je inteligentní, není žlučovitý a rozhodně nepropaguje nějakou nesnášenlivost. Některé reportáže s opravdovými a v USA zcela volně žijícími psychopaty se na obrazovky HBO nikdy nedostaly, neboť prý panovaly obavy, že by diváci jejich výroky o holokaustu nepochopili správně. Jiný kontroverzní humorista Howard Stern k tomu poznamenal, že u nich v USA bohužel musejí blbce chránit.
Připomínáte mi mojí ženu... proč se smějete? Je mrtvá.
Cohenova kariéra právě kulminuje komedií Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národ. Než se na ní vypravíte, možná nebude na škodu navštívit Youtube.com, kde si můžete jako ochutnávku vyhledat některé opravdu vypečené kousky z Boratovy několikaleté historie. Do vyhledávače doporučuji zadat hesla "borat guide" nebo "ali fbi".
Rubrika Biografie